Příroda

podívejte se na video, které jsem (sama) natočila

Článek, který jsem dala do Polenského zpravodaje

Člověk do mé krajiny zasáhl nemálo a různými způsoby.

Co jsou to meliorace?

Odkdy se člověk věnuje zemědělství?

V jakých nadmořských výškách se u nás vyskytují přirozené smrčiny?

Činnost větru se v krajině projevuje jako modelační činitel především tam, kde chybí se svou ochrannou funkcí vegetace. Zahrnují erozi (rozrušování), transport (přenos) a akumulaci (usazování) materiálu větrem.
Příklady činnosti větru: Hřibovité tvary skal
Skalní převisy a mosty
Přesypy, duny
Usazeniny, spraše

Na našem území se můžeme setkat s pozůstatky činnosti ledovců, které byly u nás v období glaciálu. Např:

Přírodní procesy podílející se na utváření krajiny

„Jé, to už je 21. července?", pomyslela jsem si překvapeně. Protože se mi na mém sledovaném území zatím nepodařilo zažít zajímavou příhodu, musela jsem se vydat změřit strom.

Mé sledované území se nachází u města Polná na Vysočině a je součástí Českomoravské vrchoviny.

Co jsou to červené seznamy?

Kolik procent ČR zaujímají zvláště chráněná území?

Jak se jmenuje soustava evropsky významných chráněných území?

Říká se, že krajina začíná za humny... ale co jsou to humna?

Který vědní obor se zabývá krajinou, její strukturou, změnami a vztahy v krajině?

Ekosystém je obecné označení pro živou a neživou přírodu v dané části krajiny, do které nezasahují žádné jiné části přírody, avšak s nimi soužívá.
Krajina je část zemského povrchu, ve které organismy i neživá příroda komunikují. Krajina se skládá z ekosystémů. Do krajiny patří klima, půda, vodstvo, živočichové, rostliny a člověk.

Moje fotogalerie

Moje hezké foto krajin.

Tady jsou nějaké mé hezké fotografie..

Je to z parku Leoše Janáčka u Ostravy

Greenpeace je celosvětová ekologická organizace zabývající se propagací ochrany životního prostředí. Organizace má dnes víc než 3 miliony členů ve 39 zemích světa. Organizace je, podle svých slov, apolitická a finančně nezávislá na vládách a korporacích ve světě.

Greenpeace bojuje například proti vybíjení mláďat tuleňů pro jejich kůži, lovu velryb, jaderným elektrárnám, ukládání radioaktivního odpadu do oceánu, kácení deštných pralesů, pěstování geneticky modifikovaných rostlin, zamořování prostředí toxickými látkami a dalším věcem.

Greenpeace bývá často svými oponenty kritizována pro svůj radikalismus, je obviňována z využívání metod hraničících s ekoterorismem a zaujímání stanovisek, které nemají souvislost s životním prostředím.

Většina medvědů se živí rostlinou potravou a hmyzem. Někdy žere i sudokopytníky a ryby. Medvědi jsou samotářská zvířata. Pouze samice, když mají mladé tak žijí ve skupině. Zimní spánek je přerušován, aby si medvěd šel najít potravu. Žijí asi 25 let. Poddruh medvěd brtník dostal své jméno podle toho, že vybírá dutiny stromů s hnízdy lesních včel. Brť je totiž staročeské slovo, označující dutinu stromu.

Mohutná koruna, výška do 40 metrů, koruna je velmi rozložitá – v mládí je hodně vysoká, starší exempláře jsou rozvinuté spíše do šířky. Říká se mu také "drnák". Od dubu letního se liší vejčitou korunou, listy dlouze řapíkatými, čepelemi u řapíku klínovitě zúženými a přisedlými žaludy. Oba druhy se často kříží, u mnohých stromů jsme na rozpacích, ke kterému druhu patří. Tento kříženec se často vysazuje a někde bývá hojnější než rodičovské druhy

Želva bahenní je jedinou želvou volně se vyskytující (přirozeně) ve střední Evropě a tedy i v ČR.

Želva bahenní se řadí mezi želvy přechodného typu. Želvy tohoto typu mají končetiny podobné jako suchozemské želvy a krunýř naopak spíše jako želvy vodní. Samice želvy bahenní může dorůstat až 25 cm, naproti tomu drobný sameček měří jen okolo 15 cm. Samec má oči hnědé, samice nažloutlé.Je to želva dravá, živí se převážně malými rybami, obojživelníky, plži, mlži a hmyzem.Želva bahenní přezimuje u dna zahrabána do bahna (to jí zajišťuje stálou teplotu).

Tento okatý hlodavec z čeledi veverkovitých má hustý, pískově zelenavý kožíšek. Toto zbarvení mu vydatně pomáhá při maskování se v místech, kde se pohybuje. Je o něco větší než jeho příbuzná – veverka. Na rozdíl od veverky má ale krátký ocas, malé ušní boltce a přiléhavou srst. Samice v červnu porodí v průměru 5 mláďat, která jsou zpočátku holá a slepá. Již po 28 dnech života opouští noru a za další čtyři týdny se osamostatní. Sysel se neliší od veverky pouze vzhledem, ale i způsobem života. V žádném případě ho totiž neuvidíte v korunách stromů. Naopak veverku asi neuvidíte na poli plném obilí, kukuřice, pícnin či jiných zemědělských plodin, které jsou syslovi potravou. V době, kdy tyto rostliny ještě nejsou plně vzrostlé si pochutnává sysel i na trávě či klíčích již zmíněných zemědělských plodinách. Není to však stoprocentní vegetarián. Živočišné bílkoviny získává z drobných bezobratlých živočichů, které občas konzumuje. Sysel je sice druh s denní aktivitou, ale je velmi těžké ho spatřit. Pokud zmerčí nějaké nebezpečí, což člověk pro něj bezesporu je, postaví se na zadní hlasitě pískne aby upozornil ostatní z jeho kolonie a všichni bleskurychle mizí v podzemních norách. Vylézt za potravou se odváží až za dlouhou chvíli.Podléhá ochraně jako kriticky ohrožený druh.

Je to opadavý strom, který může měřit až 50m. Větve vodorovně odstávají a koncové větvičky jsou převislé, tenké. 3 cm dlouhé jehlice se obvykle vyskytují ve svazečcích po 30ti až 40ti. Raší od března do dubna. Šišky dozrávají na podzim, ale na stromě zůstávají následující dva dokonce i tři roky. Modřín se dožívá více jak 70 let.

Opravdu nezaměnitelná je klikatice, která zdobí zmijí hřbet. Základní zbarvení těla je hnědé, šedozelené, žlutavé, není vyjímkou ani černá zmije. Jejich zbarvení se značně liší podle prostředí, ve kterém žijí. Délka těla těchto hadů může dosahovat až 85 cm.  Po jarním probuzení v březnu až v dubnu začíná pro zmiji období námluv. Mezi samečky dochází k bojům o samičky. Zmije patří mezi živorodé druhy. To znamená, že rodí přímo živá mláďata. Pokud se chcete

vydat na fotolov či jen na pozorování těchto mláďat,

ideální doba je koncem srpna nebo začátkem září.

V tomto období samice rodí 6-20 mláďat, která měří do

180 mm. Pohlavně dospívají mezi 4 a 5-tým rokem.

Zmije patří mezi zvláště chráněné, kriticky ohrožené

druhy živočichů žijících v ČR.

Liška obecná

Tato krásná šelma má horní stranu svého těla pokrytu rezavými chlupy, spodní část tlamy, hrdlo, břicho a vnitřní část nohou je bílá. Toto je ale pouze základní zbarvení. I u nás se totiž vyskytuje několik barevných variant. Například liška s tmavou spodní stanou tzv. uhlířka. Charakteristický je její dlouhý huňatý ocas. Od svých příbuzných volně žijících psovitých šelem se liší především šikmo položenýma očima s podlouhlou zřítelnicí, jemněji zašpičatělým čenichem a kratšíma nohama.

 Slepýš křehký – je silně ohrožený beznohý ještěr hadovitého těla s lehce odlomitelným ocasem. Nejčastější zbarvení je bronzově hnědé. Žije v okolních křovinatých porostech a na mezích zarostlých dřevinami. Slepýš je plaz se soumrační aktivitou, během dne se sluní a ukrývá. Také slepýš – jako jiné ještěrky – odhazuje v nebezpečí ocas. Jenže ještěrky dovedou po této operaci bleskurychle zmizet, kežto slepýš není schopen rozvlnit své tělo v krátkých smyčkách jako had, opisuje spíše široké oblouky, a proto se pohybuje pomalu.

Jelen je naší největší spárkatou zvěří. Jelení srst bývá v létě červenavě hnědá a v zimě šedohnědá. Mládě je červenohnědé s bílými skvrnami. Dominantou dospělého jelena je paroží, které shazuje v období od února do dubna. Forma i velikost paroží záleží na věku. Mimo jiné jsou jeleni známí svým pohybem, který vypadá velmi ladně, lehce a ušlechtile. Parohy mu dodávají majestátnost. Pokud se chcete vydat na pozorování jelenů, nejlepší jsou podvečerní hodiny. Jelen je především býložravec, živí se travou, výhonky, kúrou, houbami nebo lesními plody.

Kvetením vody se nazývá silné rozmnožení vodních sinic, které je obvykle způsobeno velkým obsahem živin ve vodě. Sinice jsou organismy příbuzné baktériím, které jsou vidět jako úzké provázkové řasy, jejichž vlákna však můžeme vidět pouhým okem. U citlivých osob mohou některé sinice vyvolat kožní problémy. Proto se nemáme koupat v rybníku, kde jsou sinice přemnožené. Stává se to v létě na většině rybnících.

Hmyz může chodit po vodě díky povrchovému napětí. Povrchové napětí způsobuje, že některé druhy hmyzu (například vodoměrky) se mohou pohybovat po vodní hladině. Bruslařky a vodoměrky jsou tak lehké, že můžou chodit po vodě a povrchové napětí je udrží.

Povrchové napětí je výsledkem vzájemné interakce přitažlivých sil molekul nebo atomů, z nichž se skládá povrchová vrstva. Pozorujeme-li povrchovou vrstvu resp. rozhraní jako nějaký řez, pak lze povrchové napětí chápat také jako energii nenasycených vazeb na jednotku plochy (koheze). Povrchové napětí ale nemá pro makroskopické systémy funkci povrchové geometrie.

 

Malá rybka žijící u nás a stavějící si hnízdo se jmenuje koljuška tříostná (Gasterosteus aculeatus). V Česku nepůvodní ryba. Do zdejších vod ji zřejmě vypustili akvaristé na počátku minulého století.  Je 5-8 cm dlouhá a poznáte ji podle tří typických ostnů před hřbetní ploutví. Koljušky u nás nejsou původní, byly vysazeny akvaristy a v některých vodách se udržely. Samec staví ve spleti vodních rostlin kopulovité hnízdo o průměru 4-6 cm. Do něj láká samičky, často i několik po sobě. Jikry, které zde vykladou, pak sameček oplodní a hlídá. Sameček v době lákání své partnerky barví bříško do červené až rudé. Duhovky se mu přitom zbarvují výrazně modře. Koljušky se živí drobnými vodními živočichy, jikrami a potěrem ostatních ryb. Nepohrdnou však ani mladými svého vlastního druhu. Za kořistí se vydávají v noci a její přítomnost poznají podle jejího pohybu. Při úplňku koljuška svou kořist i zpozoruje, chytne ji do čelistí a vcucne. Živočich už nemá nejmenší šanci na přežití, protože koljuška tříostná svůj stisk zubů, ostrých jako jehličky, nepovolí.

BOBR EVROPSKÝ

Bobr evropský se živí bylinami, ale také lýkem a větvičkami topolu a vrby. Nevadí mu však ani kůra stromů, jiné dřeviny a nepohrdne ani úrodou kukuřičného nebo řepného pole. V létě dává přednost bylinnému patru. Toto období také využívá pro nahromadění potravy na zimu.

Bobr evropský je rozšířený na severní polokouli na říčních a lužních nivách, v Česku je v povodí Labe, Moravy, Odry a Dyje.

Bobři jsou aktivní po celý rok, nemají zimní spánek

Pitná voda se neskládá pouze z molekul H₂O (2 vodíky a 1 kyslík), ale můžou v ní být různé chemické příměsi. Jejich povolené množství je dáno zákonem – vyhláška č. 252/2004 Sb. Jeden z největších problémů jsou dusičnany. V roce 1958 bylo v ČR povoleno maximálně 35 mg/l dusičnanů. A dnes? Vlivem lidské činnosti (převážně zemědělstvím) musela být norma posunuta na 50 mg/l. Přitom na rakovinu se doporučuje maximálně 5mg/l.

 

VYHLÁŠKA

ze dne 22. dubna 2004, kterou se stanoví hygienické požadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody

http://sweb.cz/Hlavaty.Vaclav/vyhl.htm

 

Kojenec je ze čtyř pětin voda, dospělý člověk asi ze dvou třetin, starý člověk zhruba z poloviny hmotnosti. Proto jsou na případný nedostatek vody nejcitlivější kojenci a malé děti.

 

Převařováním pitné vody ji zbavíte pouze bakterií, nikoli ostatních látek (těžké kovy, dusičnany, dusitany,...). Pro vaření je tedy nezbytné používat stejně kvalitní vodu jako na pití.

SKOREC VODNÍ

Mladí skorci se učí dříve plavat než létat. Dospělý skorec vodní má bílé hrdlo, jinak je celý do hnědé barvy. Létá prudce nízko nad vodou. Potápí se, plave i chodí pod vodou.Skorec vodní žije u mělkých kamenitých říček a u potoků s bystrou proudící vodou především ve vyšších nadmořských výškách. V dnešní době se bohužel mnohé horské potoky nebo divoké říčky staly vlivem silného znečišťování životního prostředí i pro mnohé další živočichy. Skorec vodní je jediným zástupcem řádu pěvců, který si hledá potravu pod vodní hladinou. Hlavním zdrojem potravy skorce vodního jsou různé larvy vodního hmyzu, například chrostíků. Živí se také různými drobnými korýši, plži a malými rybkami. Většinou se potápí v místech, kde voda není hlubší než jeden metr. Musí-li to být, potápí se i vícekrát za sebou a zůstává pod vodou až 30 vteřin. Podle počasí začíná samička snášet vajíčka někdy již koncem února, ale většinou vyčkává až do března. Na stavbě hnízda se podílejí oba partneři. Ptáci vybrané hnízdiště většinou používají i několik let po sobě. Hnízdo mívá zakulacený tvar, je zbudováno z mechu a vystláno měkkým listím. Vletový otvor bývá většinou nasměrován k vodě, protože to ztěžuje přístup různým šelmám a jiným lupičům. Přesto však mnoho snůšek zničí buď záplavy, nebo nějaká šelma. Je ohrožen znečišťováním vodních toků, kyselými dešti, regulací potoků a jinými melioračními úpravami. Na některých místech zcela vymizel. V zimě se může skorec prohánět i pod ledem částečně zamrzlých potoků.

 

VODOUCH STŘÍBŘITÝ

Pavouk, který žije pod vodou, je vodouch stříbřitý. Neumí dýchat kyslík rozpuštěný ve vodě, tak si vymyslel jiný způsob. Ve vodě si postaví spletitý „zvon" z vodních rostlin. Tam si potom přináší vzduch. A to takhle:  Vysune konec zadečku a  překřížené zadní nohy nad hladinu. Pomocí chloupků zachytne vzduchovou bublinu. Bublinu si přidržuje na zadečku pomocí zadních nohou. Toto „dávání vzduchu" se několikrát opakuje, až získá vodouchův úkryt požadovanou velikost a tvar. Pak pavouk ještě dodatečně vyztuží pavučinami pevnost svého zvonu. Vzniklý útvar vydrží většinou několik týdnů až měsíců, pavouk ale čas od času musí vyměnit vzduchový obsah. Ve vzduchovém zvonu probíhají všechny životní funkce: příjem potravy, svlékání, páření, kladení vajíček Když plave pod vodou a už nemůže dýchat, připlaven si do své zásobárny vzduchu a nadechne se. Takto to dělá pořád dokola.

BROD

Brod je místo na řece nebo potoku dost mělké na to, aby se tam vodní tok dal překonat pěšky, na koni nebo jiném zvířeti nebo vozidlem. Aby i zvířata mohla bezpečně přecházet přes řeku, nesmí být brod vybetonovaný a měla by v okolí růst zeleň.  Na tomto místě nesmí být strmé břehy, aby byl pohodlný přechod přes řeku.

ZVHS

Zemědělská vodohospodářská správa

Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS) je organizační složkou státu zřízenou Ministerstvem zemědělství ČR v roce 2001. Její činnost navazuje na činnost Státní meliorační správy, která působila v oboru vodního hospodářství a správy vodních toků více než 30 let. ZVHS zabezpečuje výkon správy drobných vodních toků v délce více než 35 tisíc kilometrů a více než 11 tisíc kilometrů odvodňovacích zařízení, dále mimo jiné i 493 nádrží (stav k 31.12.2005). Jedná se o vodní toky protékající zejména zemědělsky využívanou krajinou, ale i zastavěnými částmi obcí.

 

 LČR

Lesy České republiky, s.p.

Hlavním posláním LČR je hospodaření v lesích, které jsou ve vlastnictví státu, a správa určených drobných vodních toků. Základem lesnické strategie podniku je trvale udržitelné obhospodařování lesů, založené na maximálním využívání tvořivých sil přírody, které zajistí nepřetržité a vyvážené plnění produkčních i mimoprodukčních funkcí svěřených lesů.

(Každý rok se účastníme soutěže Zelená stezka – Zlatý list, kde od LČR vyhráváme spoustu cen např. láhve na pití, tužky, pastelky, puzzle...)

 

ÚP – územní plán

Projektové řešení jak uspořádat dané území. Vyjadřuje hlavně záměry a zásady prostorového a funkčního uspořádání a rozvoje daného osídlení, které jsou stanoveny na základě státního ekonomického plánování. Podle zaměření a podrobností řešení se rozlišují: územní prognózy, územní plány a územní projekty celků (sídliští a též funkčních zón).

 

KPÚ – Komplexní pozemkové úpravy

Pozemkovými úpravami se ve veřejném zájmu prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jimi přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování.

Existují dvě formy pozemkových úprav – jednoduché pozemkové úpravy (JPÚ) a komplexní pozemkové úpravy (KPÚ).

Komplexní pozemkové úpravy:

Zpravidla zahrnují celé katastrální území (nebo více), na kterém pozemkové úpravy budou probíhat.

 

VKP – Významný krajinný prvek

VKP je ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotná část krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability. (§ 3, odst. 1, písm. b zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. v platném znění, dále jen zákon). VKP jsou vymezeny ve dvou rovinách.

Ochrana

VKP je chráněn před poškozováním a ničením (§ 4, odst. 2 zákona). Při jeho využívání nesmí být narušena jeho obnova a nesmí dojít k ohrožení nebo oslabení jeho stabilizační funkce.

 PP s.p.

Podniky Povodí, státní podnik:

Povodí Vltavy s.p.

Povodí Labe s.p.

Povodí Moravy s.p.

Povodí Ohře s.p.

Povodí Odry s.p.

BSK5

Biochemická spotřeba kyslíku

Biochemická spotřeba kyslíku (BSK) je definována jako množství kyslíku spotřebovaného mikroorganismy při biochemických pochodech na rozklad organických látek ve vodě při aerobních podmínkách. Stanovení BSK slouží k nepřímému stanovení organických látek, které podléhají biochemickému rozkladu, při aerobních podmínkách. Nejběžnější rutinní, v celém světě používanou metodou je standardizovaná, tzv. zřeďovací metoda pro stanovení pětidenní BSK (BSK5)

REVITALIZACE = obnova vodních toků

1) Retenční schopnost krajiny:

Je to schopnost zadržet vodu, která se zde vyskytuje, v krajině. Je to zpomalení povrchové i podzemní vody. Jde toho dosáhnout stavěním rybníků a jiných vodních nádrží, mokřad nebo meandrů. Také zvýšením půdy se voda vsákne a nedojde k povrchnímu odtékání vody.

2) Náprava nevhodně provedených melioračních zásahů:

Dříve docházelo k zvýšení zemědělské půdy tím, že se vysušovali bažiny a odlesňovaly příkré svahy. Nakonec tyto půdy byly nevhodné pro pěstování, a tak se nechaly ladem. 

3) Obnovit přirozené funkce vodních toků:

Jde o to, jak opět navrátit vodním tokům jejich další přirozené funkce, nejen tu, že odvádí vodu. Další důležitou funkcí je využití vodních toků jako přirozené migrační trasy organismů. Je také potřeba, aby se obnovily porosty které zpevňují břehy a mají i krajinotvorný význam. Často také byla nevhodně upravovaná koryta potoků a potůčků. Bývala sváděna do trubek, betonových koryt apod.. To vše by se mělo v rámci programu revitalizace říčních systémů odstranit. Důležité je také zvýšit okysličení vody pro podporu samočisticí schopnosti vodních toků.

KYSELÝ DÉŠŤ

Kyselý déšť je všeobecně používaný název pro srážky obsahující ze vzduchu vymývané sloučeniny (včetně radionuklidů): Látky suspendované (prach), koloidní (dýmy) a rozpuštěné (plyny). Tato směs sloučenin určuje kyselost, ale i toxicitu srážky. Proto správnější název by měl být „Toxický kyselý déšť".

Za kyselou je obecně považována dešťová nebo sněhová voda, jejíž hodnota pH je nižší než 5,6 – tedy nižší než pH destilované vody, v níž je obsah oxidu uhličitého v rovnováze s koncentrací CO₂ v atmosféře. Nejčastější plyny, které způsobí kyselost srážek jsou: oxid siřičitý SO₂ (spalování hnědého uhlí), oxidy dusíku NO_x (spalování benzínu a nafty v autech), amoniak NH₄ (v zemědělství). Velkým problémem byl v Krušných horách.

Zdroj: Živel VODA

MRTVÉ ŘÍČNÍ RAMENO

Říční ramena procházejí určitým "životním cyklem". Na začátku je hlavní koryto, které meandruje a stáčí se. Časem se však zákrut izoluje (nejprve z jedné, brzy i z druhé strany) a nakonec zcela zaniká.

• Vedlejší rameno: korytem plně proudí voda
• Slepé rameno: koryto z jedné strany izolované, voda proto téměř neproudí, průtok proměnlivý podle průtoku v hlavním korytu.
• Mrtvé rameno: Koryto z obou stran uzavřené, voda stagnuje. Mohou nebo nemusí být napájeny spodní vodou a jejich velikost podle dostupnosti vody kolísá.

Z mrtvého ramene někdy mohou vzniknout tůně.

 

TŮŇ

je sladkovodní ekosystém tvaru kruhu či oválu nacházející se v nivách řek či potoků. Je to deprese naplněná vodou, která není za normálního stavu vody spojená se samotným tokem, nebo jiným akvatickým ekosystémem. Bývá různé hloubky a obsahuje nepřeberné množství mikroorganizmů.

Okolní vegetace je charakteristická pro okolí tůně. Tůň nejčastěji vzniká oddělením od mrtvých ramen toků. Tůně jsou syceny vodou při záplavách či velkých deštích nebo průsakem z propustných vrstev. Charakteristikou tůní je jejich zastíněnost okolními stromy a značné množství spadaného listí na dně.

MOKŘAD

Mokřad je biotop specifický výskytem organismů vyžadujících ke své existenci a prosperitě stálý účinek povrchové vody nebo alespoň velmi vysoké hladiny podzemní vody. Tvoří přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem. Slovo mokřad pochází od Dr. Jana Květa z Jihočeské univerzity, který jej zavedl v 70. letech 20. století jako český ekvivalent k anglickému Wetland.

 

 

GAMARUS:

Gamarus jsou sušení ráčci pro akvarijní ryby. 

 Blešivec

Blešivci patří do podkmenu žebernatí, třídy korýši, řádu různonožci a podřádu blešivci. Měří 12  - 15 mm. Tito šedožlutavě zbarvení živočichové z obloukovitě zahnutým tělíčkem, tak jako ostatní žabernatí dýchají vždy žábrami. Mají rozeklané končetiny, první dva páry hlavových končetin jsou transformovány v tykadla, další tři páry pak v kousací ústrojí, přesněji řečeno dva páry v čelisti a jeden pár v kusadla. Mají 5 párů nožek. Tvoří významnou potravu pstruhů. Poněvadž žijí  v prostředí tekoucí vody, obývají většinou spodní strany kamenů či prostor mezi vodními rostlinami, a proto mají tvar těla přizpůsoben pohybu vody. Jsou schopni aktivního pohybu – poskoky po boku. Ve studnách, studánkách a podzemních vodách žije příbuzný blešivec studniční.

MEANDRY:

Meandr je zákrut řeky, způsobený boční erozí – vymíláním břehů na jedné straně a usazováním na straně druhé. Na tvar říčních meandrů má vliv i Coriolisova síla. Rozdíl mezi prostým říčním zákrutem a meandrem bývá stanoven normativně, obvykle se udává, že středový úhel oblouku musí být větší než 180°. Název pochází od jména maloasijské řeky Maiandros (řecky Μαίανδρος), dnes Büyük Menderes v Turecku, pro jejíž dolní tok jsou zákruty charakteristické.

BENTOS

 Bentos (benthos) je biocenóza zahrnující všechny živočišné (zoobentos) a rostlinné (fytobentos) organizmy obývající břeh a dno vod.

Dělení podle velikosti

Bentos se může rozdělovat podle velikosti:

• makrobentos, velikost > 1 mm
• mezobentos, velikost < 1 mm > 32 µm
• mikrobentos, velikost < 32 µm

• kombinace  – například makrozoobenthos, atp.

Zástupci

K typickým druhům bentosu v Evropě patří:

• nítěnka obecná (Tubifex tubifex)
• měkkýši (Mollusca)
• beruška vodní (Asellus aquaticus)
• larvy komárů, pakomárů, vážek a podobně
• některé bentické ryby, například mřenka mramorovaná (Barbatula barbatula) a vranka obecná (Cottus gobio)

FENOLOGIE – Přesněji naše slovníky říkají, že fenologie je nauka zabývající se studiem časového průběhu periodicky se opakujících životních projevů – fenologických fází rostlin a živočichů a studiem vazeb fenologických fází na střídání klimatických a půdních podmínek během ročního období.

Vědy zabývající se fenologií jsou:
Fenoklimatologie - se zabývá klimatickou charakteristikou daného místa na základě fenologických údajů.
Fenoekologie – je nauka o vlivu prostředí na nástup a trvání fenologických fází.
Mikrofenologie – studuje časový průběh mikromorfologických změn organizmů v omezeném prostoru ve vztahu k meteorologickým činitelům a zkoumá také nástup jednotlivých etap tvorby významných orgánů rostliny (tzv. organogenese) z hlediska produkce, rostlinné hmoty a výnosů polních plodin.
Fonometrie - měří přírůstky rostlinných orgánů v závislosti na průběhu povětrnostních činitelů.

  Dešťová voda, která naprší v blízkosti studánky, proteče půdou až narazí na nepropustnou vrstvu hornin. Kde vrstva protíná zemský povrch dostane se voda ven.

Tento článek jsem publikovala do Školního časopisu a Polenského zpravodaje.

O hryzci vodním

Proč roste vrba a olše u vody?

Příčinou růstu u vody je výjimečná světlomilnost vrb a olší. Původně vrby a olše rostly i v lesích a ne jenom u vody. Boj o světlo vytlačil vrby k vodě. Vrby z naší krajiny vytlačila v minulosti i pastva. A tak vlivem pastevectví zůstaly trvale vrby jen na nepřístupných místech a z dosahu zvířat – u vody, v záplavové zóně řek a potoků a nakloněné nad vodou. Na březích vod na zaplavovaných místech, štěrkových náplavech často přemísťovaných proudem v močálech, naklánějí se z břehů nad vodní hladinu, aby se vyhly světelné konkurenci. Olše lepkavá má vysoké nároky na světlo a na půdní vlhkost. Vyskytuje se i na trvale zamokřených stanovištích. Vyhovují ji provzdušněné nekyselé humózní půdy se stabilní hladinou spodní vody.Typická stanoviště jsou luhy, břehy vodních toků, rybníků, lesní močály a bažinaté louky. Kořenový systém olše je odvislý od výšky spodní vody. Bývá srdčitý či chůdovitý, ale na půdách trvale vlhkých jsou kořeny rozvinuty do plochy.

Vytvořila jsem esej na téma vyschla nám studánka

Zásoby vody na Zemi. Více než dvě třetiny jsou pokryty vodou, pevnina zahrnuje pouze 29,2% zemského povrchu. Největší objem vody na zemi (97,7%) představují oceány. Průměrný obsah solí v mořské vodě je 3,5%. Z celkových zásob vody na Zemi jsou pouze 2,3% vody sladké. Její převážná část (74,5%) se nachází v ledovcích. zbytek je rozdělen na podzemní vodu, vodu jezer a řek, půdní vláhu, vodu v atmosféře a v biomase. pro získávání pitné vody je k dispozici jen velmi omezené množství sladkovodních zásob.

Je to moc hezké sdružení, jehož jsem členkou a...

je 4.11.2008